Už jsme ve zdraví a v pořádku zpět,  můžu tedy pokračovat v psaní o Filipínách. Dokonce jsem už přebrala a upravila většinu fotek, takže jsem o některé zajímavé  z podvodního foťáku doplnila speleologicko-dobrodružný post o Banánové jeskyni v Sagadě.

Navazuji na poslední post končící naším příjezdem na Pangalao, malý ostrov propojený mostem s ostrovem Boholem, takto součástí Středních Visayas. Dorazili jsme v půl jedenácté v noci, Kubovi bylo blbě, jak nastydl z klimatizace, unavení po dvou dnech cesty, a do toho přišel kulturní šok.  Po dvou týdnech, kdy jsme se pohybovali nejchudšími částmi Filipín, o bělocha jsme nezavadili a ceny byly na minimu, jsme se ocitli v ráji turistů.  Alona Beach je lákadlem pro všechny Evropany, Američany a Australany, kteří se chtějí vyvalovat na pláži s hotelem za zády, potápět se, po večerech se futrovat řízkem a klobásou (nekecám, polovinu restaurací vlastní Němci) a užívat si dovolenou.

No….Nějak jsme zvládli v noci najít hotel (cca 5x dražší než naše doposavadní), velmi luxusní, s nádherným bazénem, přímo na pláži a s kmitající obsluhou.  A jeden den jsme se jenom povalovali a léčili se z doposud utržených zranění a získaných chorob. Například lokálním rumem:

Nebo masáží na pláži, pod lampionovým stromem:

Ale nejsme na to typy, takže jsme si hned na další dva dny domluvili výlety.  O cestě do vnitrozemí za jeskyněmi a vodopády budu psát příště, v posledním blogu z Filipín. Dneska to bude o vrcholném čísle dovolené, a to šnorchlování s největšími rybami na světě, žraloky obrovskými, zvanými též žraloci velrybí.

Museli jsme vstát v pět a vyrazit brzo ráno, protože nás čekala skoro čtyřhodinová cesta z Pangalaa na Cebu (ano, ten ostrov, ze kterého jsme se dostali rychlolodí na Bohol – jenže ten ostrov je dlouhý jak týden a z Pangalaa je k místu, kde jsou žraloci, blíž, než z přístavu, odkud jsme vyráželi na Bohol).  V malé loďce, ve které byly krom posádky a nás jen dva japonské páry se šesti dětmi a podivný pár Francouz + zaplacená asijská milenka (o Filipínách coby ráji obchodu se sexem někdy příště), to pěkně házelo. Kuba nicméně, jako vždy, dokázal usnout, bez ohledu na zkroucenou polohu i vlnobití.

Po přistání jsme museli přebrodit na břeh, protože loď nemohla kvůli kamenům přirazit k pevnině. Tak jsme se pěkně zmáčeli skoro pod prsa, ale zato jsme byli na místě. Absolvovali jsme krátké školení ve smyslu: hlavně nesahejte na žraloky, smyjte si krém na opalování a neutopte se, dostali jsme šnorchl, brýle a vestu a jelo se.

Myslela jsem si, kdovíjak daleko nebudou žraloci od břehu, takže jsem se vybavila slunečními brýlemi a čepicí a šátkem proti spálení, ale veslař asi tak desetkrát zabral, kanoe zastavila dvacet metrů od pláže …. a všude kolem nás byli neskutečné obrovští žraloci. Tihle prapodivní velcí žraloci nejsou naštěstí lidožraví, protože nejsou ani rybožraví. Živí se jenom z planktonem, který polykají obrovskými ústy po kilech a filtrují mořskou vodu, jako to dělají třeba velryby.

Skočila jsem do vody a naprosto u vytržení pozorovala asi sedm žraloků, kteří si to štrádovali kolem nás. Byli velcí asi jako autobus, nádherně puntíkovaní a úžasně elegantní. Plácala jsem se nad těmi kolosy, co se přišly k pláži najíst (krmí je tam krillem z kyblíku), zatímco kolem nás vířila voda, ode dna stoupaly bubliny vypouštěné potápeči a všude se míhaly nádherně barevné rybky z nedalekého korálového útesu.

Plná adrenalinu jsem fotila jako šílená a zcela zbavená smyslů. Polovinu videjí mám proto vzhůru nohama či šejdrem. Zbrzdilo mě až to, že mě na koleni a krku požahala medůza, ve vodě zcela neviditelná. Uklidnila jsem se a jen jsem se nechala unášet proudem a snažila se dosáhnout toho, abych se nedostala ke žralokovi moc blízko, protože by mne jediným mávnutím ocasu odvál daleko na moře…

To byla nádhera! Doporučuji všem, zabírá to na neduhy všeho druhu 🙂